Toulky Zahradou Čech: Zážitkové putování aneb Kam na výlet

Z Řípu na koloběžce až do historické Roudnice - Podíváme-li se na dvě největší města Zahrady Čech, Roudnice nad Labem se někdy zdá být tak trochu ve stínu Litoměřic. Zcela neprávem. Nechte se zlákat na pořádnou procházku a uvidíte, že tohle město a jeho pozoruhodné okolí jsou turistickými lákadly doslova prošpikovány.

Kdy:

19.4.2017 - 31.10.2017

Vydáme se společně na Říp, zpátky se vrátíme na koloběžce, a potom propátráme celé město. Dost možná, že nám na to jeden den ani nebude stačit.

Mekka každého Čecha

Říp. Neznám Čecha, který by při vyslovení jména bájné hory zůstal lhostejný. A přitom – kolik z nich už skutečně na Řípu bylo… Jistě, když se na úpatí hory kdysi zastavil praotec Čech se svým kmenem a z vrcholu holého kopce pak obhlížel krajinu, vypadalo to tu jinak – dokonce i řeky měly trochu jiná koryta. Ale nezaměnitelný reliéf Českého středohoří už tu byl. A koho by nelákalo podívat se na podivuhodné kopce a kopečky a říci si – aha, tak tohle tehdy praotec viděl, proto se rozhodl zůstat, proto jsem tu dnes i já. Na Říp lze jít z několika míst, my se ale vydáme po pohodlné modře značené cestě právě z Roudnice. Za chvíli jsme u stylové hospůdky Štípárna, na kraji obce Vesce. Nejsme sice ještě nijak unaveni, ale zastavit se tu je skvělý nápad, zejména, cabrtají-li s námi i nějaké děti. Na ty tu čeká dětský koutek, lezecká stěna, luko a prakostřelnice, zatloukárna hřebíků… A my si tu můžeme dát něco dobrého třeba z grilu, protože Říp neuteče, ostatně – po celou dobu ho budeme mít pod dozorem. Další zastávka je v Rovném, v Prodejní dílně lidových tradic, kde nám nabídnou nádherné tradiční výrobky a třeba si tu dohodneme účast na nějakém kurzu. Z Rovného krásnou alejí a pak do kopce. Nevypadá, ten Říp, ale kopec to je. Ještě než dojdeme na samotný vrchol, okouzlí nás půvabná dřevěná Boumova chata s úžasným nápisem „Co Mohamedu Mekka, to Čechu Říp“. Ještě pár kroků a jsme u rotundy sv.Jiří, kterou se necháme provést, a potom dalších pár kroků – a můžeme nechat oči plout krajem z některé ze tří vyhlídek. Já osobně nejvíc miluju Roudnickou vyhlídku, protože ta naservíruje České středohoří jako na zlatém podnosu. Dolů je to, budete se divit, o dost rychlejší cesta, ale taky unaví. Ještě že nás na úpatí hory čeká půjčovna koloběžek. Nádhernou polochůzí polojízdou se dostaneme zpátky do Roudnice, kde koloběžky vrátíme. To ostatně můžeme udělat i leckde jinde, takže se můžeme vypravit třeba do Levandulové farmy v Židovicích, do Galerie kraslic v Libotenicích, v Nučničkách se přeplavit přívozem přes Labe a v cyklobaru U Trumpetky v Lounkách koloběžky s díky odevzdat. Kdo to nezkusil, netuší, jak senzační pohyb to je!

Roudnicí proti proudu času

Už jsme zase pěší a stojíme v Roudnici nad Labem u mohutného Lobkowiczkého zámku. Tady se necháme provést kaplí, dvěma historickými sály a původním románským hradem s nádvořím, ochutnáme tu pěkné roudnické víno, kterýmžto posíleni, vyrazíme na toulky městem. Na Husově náměstí (Proč zrovna Husovo? Mistr Jan tu byl s velkou pravděpodobností vysvěcen za kněze.) neodoláme cukrárně Dortletka a dáme si tu stejnojmennou hříšně sladkou specialitu, potom vystoupáme na Hlásku, důstojnou věž, poslední pozůstatek někdejšího městského opevnění, která nám poskytne další úchvatné pohledy na středohoří i na meandr Labe, a už scházíme k Podřipskému muzeu. To je zajímavé jednak pro své sbírky orientované především na historii města i celé oblasti, jednak se tu dá dohodnout prohlídka židovského hřbitova, což je dobře, protože je to krásné místo. Další bod trasy se před námi zjeví v celé své majestátnosti – chrám Narození Panny Marie s augustiniánským klášterem, dominanta Roudnice. Prohlídka kostela, klášterního ambitu i mysteriózního podzemního jezírka je tichá, klidná a jakoby z jiné doby. Můžeme si tu dát i kávu a ochutnat likér, který vyrábějí řádové sestry premonstrátky v nedalekých Doksanech. Teď nás čekají dvě barokní kaple. Tohle je na Roudnici vůbec pozoruhodné – jak tak člověk jde městem, potkává zcela bez varování rozeseté historické památky v místech, kde by je třeba ani nečekal. Tak třeba u kruhového objezdu na hlavní silnici najednou skvostná kaple z dílny prestižního litoměřického mistra architektury Octavia Broggia bohatě zdobená výmalbou Václava Vavřince Reinera. Jakoby sem z nebe spadla. Tedy – byly doby, kdy vedle ní stávalo popraviště a město začínalo až o hezký kus dál, ale další století kapli jaksi zahrnula do poněkud neřízeně se rozvíjejícího urbanismu. Mimochodem, budova za kaplí je bývalý okresní sirotčinec postavený v novobarokním slohu. Necháme si tu poskytnout zajímavý výklad a nerozloučíme se, nýbrž požádáme průvodce, aby s námi zašel do pár desítek metrů vzdálené pozdně barokní kaple sv. Josefa. Kdysi bývala součástí areálu městského špitálu, dnes se kolem ní rozbíhají rušné ulice, ale svou krásu, důstojnost a klid si zachovala dodnes. Bylo by načase, prohlédnout si město z výšky. Máme štěstí – k výstupu po vřetenovém schodišti náš totiž láká ryze funkcionalistická Kratochvílova rozhledna z roku 1935. Opravdu nádherná stavba působí nesmírně lehce a přitom nás pevně podrží, abychom mohli obhlédnout město, které jsme už bezmála obešli. Támhle dole… to je přece zámek, od nějž jsme vyšli… A ta budova před ním – to je co? No jistě – to je určitě zámecká jízdárna od stavitele roudnického zámku Antonia Porty! V barokní stavbě ovšem na náš umělecký jemnocit čekají díla zcela současná. Sídlí tu totiž Galerie moderního umění. Ta se chlubí mnoha hodnotnými díly českých umělců přelomu 19. a 20. století, třeba Antonína Slavíčka, Emila Filly, Jana Zrzavého nebo Václava Špály. Úplně nakonec se půjdeme podívat na něco, co už tu není. Divné? Vlastně ne. Roudnice je totiž jedno z nejstarších českých měst, které svá městská práva získalo už ve 12. století. A jako takové mělo i svůj klenot, nádherný gotický most přes Labe. Nechal ho vystavět biskup Jan IV. z Dražic už v roce 1333 (pražský Karlům most byl dokončen až o bezmála 70 let později). Tím se most stal třetím nejstarším v českých zemích. Hned nad ním stával románský hrad, druhá nejstarší kamenná česká světská stavba. Most vzal za své za třicetileté války a od roku 1910 ho nahrazuje most železný. Hrad se zase rozrostl na raně barokní zámek. A tak naše putování zakončeme na mostě, uprostřed řeky, s pohledem na zámek, a vnímejme historii, která nám pod nohama proudí v korytu matky českých řek, velkého a mocného Labe.

Autor textu: Rostislav Křivánek