Toulky Zahradou Čech: V sedle kola Zahradou Čech

Labe, kterému se v dávnověku říkalo Velká řeka, člověka odjakživa přitahovalo. Budoval si u něj sídla, vozil po něm náklady, obchodoval, lovil ryby, stavěl mosty a přívozy, ale především – cestoval po jeho březích. Nejdřív z čirého pragmatismu přežití, později z počáteční turistické zvídavosti a dnes třeba kvůli zvýšenému adrenalinu nebo možnosti překonat sám sebe.

Kdy:

19.4.2017 - 31.10.2017

Z důvodů, nad kterými by prvním Slovanům zůstal rozum stát, totiž pro potěšení, poznání a sportovní vyžití, vznikla na labských březích souvislá cyklostezka slyšící na jméno Labská stezka. Je to ohromující štreka. Bezmála 1400 kilometrů od pramene řeky v Krkonoších po ústí v Severním moři u dolnosaského Cuxhavenu.

Krajina jako galerie divů

Na území Ústeckého kraje měří Labská stezka 95 kilometrů a není zase až tak vodorovná, nastoupáte a sestoupáte tu celkem zhruba 500 výškových metrů. Nicméně pořád je to idylická jízda, nic pro polykače dvoutisícovek, zato všechno pro cyklisty, kteří se chtějí dívat víc kolem sebe, než před sebe. Tentokrát se zaměříme na tu část trasy, která prochází Zahradou Čech. Jak to tak napsat a nepřehánět… Je to kolosální a neskutečně krásné. Ne, vážně, vezměte kolo a zkuste si zažít těch skoro 46 km ze Štětí až k Církvicím. Nevyjdete z údivu. Už jenom jízda kolem řeky je úchvatná. Břehy se totiž pozvolna proměňují, scenérie dostává jiných charakter, jízda jinou atmosféru. Na začátku, ve štětských a roudnických rovinách, vás začnou překvapovat nečekané a tu a tam vyskakující bubliny kopečků a kopců, z nichž dominantní je ovšem staroslavný Říp. Pak se před vámi objeví bělostná zářící silueta Litoměřic, s raketou svatoštěpánské věže mířící do oblak, to všechno na pozadí bujně se zdvihajících kopců pravobřežního středohoří. A najednou nad vámi jako orel roztáhne křídla Máchův Radobýl. Přes pableskující řeku vidíte daleko do podřipského kraje, roviny, která je náhle narušena skvostnou siluetou Házmburku a pak se najednou zlomí v pitoreskní, divoce zvlněný horizont Milešovského středohoří. To už jste ale na břehu Píšťanského jezera a z ničeho nic jedete obklopeni vlídnými žernoseckými svahy plnými vinné révy, vinicemi, které pamatují ještě Karla IV. Pak se vysoko nad vámi objeví tři ztepilé kříže Kalvárie a vy vjedete do jednoho z nejkrásnějších meandrů na světě, do Brány do Čech, do Porty Bohemiky. Lesy kudrnaté vršky si protahují nohy až k samotné řece. Minete libochovanský zámek a jakoby ze samotného nebe sestoupila svatá Barbora a posadila na vrcholek levobřežního hřebenu běloučkou pralinku kostelíka v Dubičkách.

Chvála zajížděk

A to jsme, prosím, ani nesesedli z kola! Co teprve, když začnete tu a tam odbočovat, nádherně si zajíždět, zastavovat a objevovat opulentní nabídku krás a zajímavostí kolem stezky. Tak kupříkladu… U Štětí se vydejte po stopách loupežníka Štětky třeba i do obávané jeskyně Mordloch. V Roudnici si zajděte do cukrárny Dortletka na stejnojmennou sladkou pohádku, která se rozplyne na jazyku, a pak nasedněte na Podřipský motoráček a vyjeďte si třeba k barokní perle zámku v Libochovicích, nebo se cyklobusem svezte do středověkého Úštěka. Ostatně, cyklobusy vám skoro po celé trase nabízejí, že vás odvezou do kopců od řeky a zase vás vrátí na břeh – můžete se díky nim vydat do Velemína, Třebenic, do Verneřic… V Nučnicích se zase můžete přepravit přívozem na druhý břeh a zakusit, jaké to je v libotenické Galerii kraslic nebo židovické Levandulové farmě a třeba dojedete až do pevnostního města Terezína. V Litoměřicích na vás zaútočí báječné kavárny, restaurace, pivovary, ale také galerie, sakrální památky, vyhlídkové věže, podzemí… U Píšťanského jezera se do sytosti vykoupete v průzračné vodě, odpočinete si, necháte oči plout po lodích a jachtách v Maríně. Ve Velkých Žernosekách si v zámku prohlédnete gotické vinné sklepy tesané do skály, v některém z vinařství tu ochutnáte pěkné žernosecké a třeba zase využijete přívoz a vydáte se Opárenským údolím na Lovoš, anebo zpátky do Lovosic, dobře se najíst v Cukrovaru. V Církvicích vás omámí barokní kostelík Nanebevzetí Panny Marie, vy se zase jednou svěříte přívozu a z protějších Dolních Zálezel, dojdete se podívat k Moravanskému vodopádu anebo na kole vyšlápnete do Dubic a od už zmíněného kostelíka sv. Barbory se vám naskytne pohled, jaký nejspíše snídají bohové – Porta Bohemica jako na dlani vlídného obra. A teď si vezměte, že to je jen zlomek možností, výčet vymezený kadlubem tohoto článku. Ale nemám o vás strach – vy určitě v sedle kola objevíte i věci, o nichž já nemám ani páru.

Autor textu: Rostislav Křivánek